|
Ten
jejich chlap a náš universitní senát
Jak
se jen jmenoval ten chlap? Ten, který v pátek odpoledne někdy před rokem
1860 chodil s kloboukem v ruce po hospodách na Pearl Street a u baru přesvědčoval
místní bohabojné občany, že si nemají už dávat další whisky. Mají prý raději
dát peníze na to, aby v jejich městě Boulderu vznikla státní universita,
která dnes patří mezi 50 nejpřednějších v USA. Kde se to jen v jeho makovici
vzalo, ten šílený nápad založit universitu v městečku uprostřed ničeho
(tedy v půvabném dolíku právě na úpatí Skalistých hor), jak se mu jen mohlo
podařit přesvědčit místní pijany a honáky, že mají přestat po sobě střílet
a krást si vzájemně dobytek (jak krásně to buduje vlastní ego!) a raději
postavit universitu a investovat do vzdělání dětí (a to dokonce i cizích!).
Tím prý nejlépe zajistí trvalý rozkvět, slávu jejich města a budoucí zhodnocení
vlastních nemovitostí. Jak to, že ho hned a okamžitě nevyhodili a jak je
jen dokázal přesvědčit o projektu, který musel nutně daleko přesahovat
horizonty jejich chápání (kdo z nich se uměl podepsat)? Co to bylo za člověka,
který dokázal sjednotit normálně rozhádané chlapy, že začali usilovat o
uskutečnění záměru, ze kterého nemohli nic mít?
Tato
hádanka mne otravuje už několik let. Jak to, že mohli svým myšlením tak
daleko přesáhnout sami sebe a jak to, že se nám to zdánlivě daří jen tak
málo? Před pár dny jsem oslovil archiváře University of Colorado, dr. Davida
M.Hayese a ten mne poněkud začal vyvádět z romantického snění. Věc má jisté
pozadí, jediný guru se nevyskytoval (stejně mu zcela nevěřím…), věci se
děly postupně a trvaly pár desítek let. Věhlas university se pak budoval
sto let. Neznalost kontextu vede k jednostranně vyhroceným otázkám. Hm.
Věc prý se má prý takto.
1 - Všude v nových teritoriích byla
půda (zdroj obživy) za určitých podmínek zdarma (rozvojová politika federálního
státu).
2 - Existovala již třetí či čtvrtá
generace lidí, kteří uměli budovat městečka na "zelené louce" a tito spekulanti
z Nové Anglie investovali do nových území.
3 - Nově vznikající státy potřebovaly
zakládat nové instituce a někde je umisťovat. Osady soupeřily o jejich
získání, protože přinášely peníze. Budovala se aspoň nějaká struktura sídel
uprostřed ničeho. Ta pak určovala směry obchodních a dopravních tahů. Městečko
Boulder vlastně prohrálo! Otcové Canon City lobovali lépe a stát Colorado
tam postavil věznici (laciné pracovní síly pro blízké stříbrné doly). Boulder
získal vlastně jen oprávnění budovat státní universitu. Školy (ponejvíce
zemědělské odborné) se ale budovaly i jinde (Clorado Springs, dnešní Colorado
State University). Je však pravda, že 50% vkladu do stavby první budovy
(majestátný “Old Main Building” stojí dodnes) muselo být ze soukromých
prostředků. A tak tedy někdo chodit a přesvědčovat místní musel!
4 – Rozvojové hemejření na středozápadě
byla drsná tržní a politická hra sil, kde pár protřelých lobovačů nesmírně
zbohatlo, to co založili se stalo třeba Chicagem, Nortwestern University
v Ann Arbor, jiní zbohatlíci koukali jak jejich velké majetky uvadají a
většina zdánlivě nadějných míst upadla rychle v zapomenutí a abych pana
doktora citoval, “nezbylo z nich ani to, co ze spousty obcí po Třicetileté
válce v Evropě”.
5 – University of Colorado se vyšvihla
postupně a změnila svůj charakter ze spíše “učící university” (kde šlo
z počátku především o tom, jak se udržet s počty studentů nad limit 8 000
osob) na moderní “výzkumnou universitu” (přitahující projekty, peníze a
špičkové badatele) díky prozíravé politice několika jejich presidentů v
tomto století. Musela překonat krizi 30.let i omezení činnosti za 2. světové
války, rychle se chytit výzkumu astrofyziky. (Stejně ale dumám o rozsahu
a závažnosti výzkumných programů, když studentů přitom učí přes 35 tisíc..).
Na
zázraku se tedy postupně podílelo více lidí. Tu zázračnou schopnost vidět
do budoucna jich tedy mělo více a stáli postupně na ramenou těch předchozích.
Nebyla to vize jednoho, který viděl dopředu sto let, ale vize více lidí,
kteří dobře odhadovali vývoj věcí jen na jedno desetiletí.
Vůbec
jsou tam lidé, kteří mají podivné způsoby. Napřed dávali zadarmo půdu.
Později, dodnes, dávají skoro zadarmo energii. Nedávno začali budovat sítě,
které umožňují dostávat zadarmo informace. Umožňují co nejširší přístup
ke zdrojům a vždycky jim to generuje profit a přírůstek tempa změn. Vždycky
si formulovali nějaké hnací vize. Nejdřív utéct z útlaku. Potom obsadit
kontinent a rozvinout na něm svou kulturu. Pak doletět na Měsíc. Nedávno
zrušit “hvězdnými válkami” bipolární svět. Teď se naučit zodpovědně žít
v rovnováze s ekologií a snad s multikulturním světem.
Tak
a teď jak souvisí s námi. Raději odmýšlím rozdíly naší současné kulturní
úrovně od úrovně těch, kdo se v Boulderu před 140 lety odhodlali naplňovat
dnes tak vynikající vizi. Hledám, kde jsou v naší době tak vynikající projekty,
pro které stojí za to sundat klobouk a začat obcházet dnešní obdoby oněch
hospod. Jak poznat lidi, kteří takové nápady mají? A které to vlastně jsou?
Jistě se mezi námi rozvíjí zárodky projektů, jejichž úspěšnost se projeví
až s odstupem času. A většina se úspěšně nerealizuje. Proč ale víme jen
o některých? Proč se o nich více nebavíme? Co přesně dnes rozdáváme zdarma
jako zdroje dynamiky růstu? Své vlastní příklady? Že bychom měli jinou,
smutně evropskou mentalitu? Nápady a zdroje si zásadně hlídáme pro sebe,
jsou především předmětem soupeření, možnými budoucími soukromými výhodami
a ne něčím veřejným, co je třeba rychle sdílet s ostatními? Možná. K vlastní
škodě. Jenže dnes “kdo stál, již stojí opodál”. V tempu propojeného světa
už vůbec nejde soukromničit jako ve starém Boulderu. Znaky vzdělanců nastupujícího
světa, “symbolických analytiků”, je schopnost pojmenovávat problémy a propojovat
sítě odborníků na jejich řešení. V naší současnosti je největší koncentrace
symbolických analytiků na vysokých školách. Nemáme jen propracované mechanismy
pro jejich propojování a společné problémy z historicky podmíněného skepticismu
raději nepojmenováváme.
V
rozměru naší university mají podle mne roli “propojovače” hrát třeba právě
Akademické senáty. Jejich výhodou je, že stojí mimo centra mocenských struktur,
kde se děje nejožehavější rozhodování o vždy omezených zdrojích. Nezatíženy
operativním řízením, mohou mít více času na přemýšlení o vizích, cílech,
strategiích a k jejich (stále ještě nezávazné) formulaci mohou přitahovat
strategicky myslící spolupracovníky z fakult.. Bez důkladně rozebraných
a opět složených představ o cílech a variantních postupech k nim se stejně
nedají smysluplně nastavovat drobné změny v každoročních rozhodováních
třeba o rozpočtech. Senáty mohou a mají otevírat jednotlivcům příležitosti
pro sebevyjádření, mají rozpohybovat komunikaci směrem “zdola nahoru” a
zavádět mnohočetné dialogy, vytvářet živou síť která dělá universitu Universitou.
Líheň nových myšlenek. Bez této živé sítě kontaktů jsme jen jednotlivci,
plnící úkoly s omezenou invencí a schopnosti vidět budoucí smyl své práce.
Především
životaschopnost této živé sítě, jasné výsledky práce (a podíl na rozpočtu
až v druhé řadě, spíše jako důsledek) rozhodnou o tom, zda se zařadíme
do první ligy podobných institucí v Evropě, či zůstaneme jen ve druhé,
případně vypadneme ze soutěže zcela. Probíhalo to v dávném Boulderu jinak?
Čert,
který snáší na větší hromadu se v dnešní teorii chaosu jmenuje atraktor.
Proto tedy universita, Akademický senát, jeho neformální a produktivní
pracovní komise.
květen 2000
Lubomír Kostroň
předseda AS MU
(kost@fss.muni.cz)

|
|