|
Integrační
funkce polopropustných městských hradeb
Mám
klukovský sen - chci se projít po brněnských hradbách. Chci se z nich podívat
do kraje v 17. nebo nějakém šťastnějším století. Chci sestoupit do ulic
města. Jako pan Brouček chci potkávat dobově oděné lidi, naslouchat o čem
na Zelném rynku povídají, jaké mají starosti i radosti. Zajít do hospody
a poslouchat šumaře oné doby. Chci přijet jako cizinec k Veselé bráně a
vidět město zvenčí, odhadovat jeho produkční a obchodní potenciál. Chci
se setkat s mocnými i chudými různých dob. Chci vytušit čím město žilo
v různých dobách a pochopit jeho jedinečnost - génia loci. Chci se zcela
jinak zamyslet nad tím, kde žiji svůj život dnes. Z hodnot, prožívaných
lidmi chci odvodit i trvale platné charakteristiky tohoto místa a pochopit
svou dobu i své místo v kontextu kulturního prostoru a historie. Konečným
cílem mé touhy je porozumět čím může lokální kultura, kam patřím, přispět
ke globalizující se Evropě a čeho se má bát. Za jakých podmínek může vize
prosperující a mírově Evropy (okamžitý stav nestabilní dynamické rovnováhy
různých prolínajících se subsystémů) být skutečností - když historie spíše
ukazuje Evropu jako nebezpečný parní stroj. A naše lokální zkušenost z
mnohonárodní monarchie je pro tuto vizi plná vytěžitelných poučení, které
stojí za to předat dál. Chci vědět co mám říct svým dětem - oč mají jako
občané tohoto města usilovat a jak se chovat aby byli šťastni. Chci aby
všechno to, co vím, neodešlo záhy se mnou.
Vím,
že kolem mne žije řada lidí, které tento sen i potřeba osloví. Všichni
jste shromáždili pramenný materiál a spoustu životních zkušeností, které
jsou však rozptýleny. Jak odcházíme, mizí s námi. Určitě však uvažujete
podobně. Hledám tedy lidi ochotné učinit svá soukromá bohatství dostupnými
a ochotné podílet se na realizaci mého klukovského snu.
Tento sen má reálné obrysy. Multimediální
technika dnes umožňuje procházku fiktivními prostředími zcela běžně. Kompaktní
disk může obsáhnout všechny existující plány, mapy, bůhvíkde roptýlený
obrazový materiál (portréty osob, veduty města, žánrové obrázky, exponáty
z muzea), může umožnit sledovat střihy staršího filmového materiálu i za
tímto účelem nově vytvořené animace. Může nabídnout psané texty, komentovanou
četbu listinných materiálů. Může nabídnou vaše osobní vyprávění o tom,
co byste chtěli sdělit. Interpretace historie se přece nedá oddělit od
osobnosí interpretů samotných (mají přece také své osobité kouzlo). Může
nabídnout vaše vzpomníky nebo sdělení o historicích, kteří již nežijí -
s jejich portéty. Prostě tato technika umí vše podat zcela přesvědčivě,
skoro živě. Znám nejméně dva dovedné lidi, kteří jsou ochotni přijmout
zakázku na tuto práci. Neznám však osobnost, která by v odborných kruzích
historiků, uměnovědců, architektů, archeologů, vojenských historiků, muzikantů
i duchovních osob dokázala strhnout kolegy a přátele k tomuto počinu. Neznám
zatím scénáristu, který by se chopil úlohy vystavět myšlenkovou kostru
tohoto díla se silnou vizí, přijatelnou pro všechny zmíněné. Toho,
kdo ze snu postaví projekt. Neznám ani sponozory, kteří by rádi přijali
úkol zaplatit to, co je nutné. Určitě však jsou kolem nás. Určitě se najde
organizace, která pochopí velkou atraktivnost hodnotného suvenýru tohoto
druhu ve vícejazyčných mutacích. Sám bych takových kompaktních disků koupil
jistě dvacet - nejen pro své dvě děti, ale i tucty dobrých přátel v cizině.
Zcela určitě bych chtěl poznat
země našich sousedů podobným způsobem, než tam pojedu. Viděl bych pak z
toho, co je vidět, mnohem více. Viděl bych však i to, co vidět nemohu.
Hloubku i neviditelné části jejich kultury, ke které to, co z viditelného
zbylo, představuje jen pouhé nápovědi. Tato zdánlivě osobní libůstka má
i velmi praktický dosah v integrující se Evropě. Z lepšího poznání, obecně
řečeno, plyne i větší tolerance a snad i možnost spolupráce. Neumím si
představit, že by sponzorování takového projektu i v širším rámci nepřivítala
některá nadnárodní instituce. A o tom má nakonec být mezinárodní konference
"Rozcestí evropské kultury - zodpovědnosti a naděje", připravovaná městem
Brnem a Masarykvou univerzitou na podzim 1998.
Řečeno
s Jonathanem Swiftem "Vision is the art of seeing invisible". Bez vize
historie a z ní odvozené vize budoucnosti skutečně nemůžeme žít. To co
mám na mysli představuje mohutný prostředek poznání - a to je vlastně můj
klukovský sen. Přidáte se?
Lubomír Kostroň
14.2.1977
|
|