NOVÝ STUDIJNÍ OBOR NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ  
V BRNĚ - INFORMAČNÍ PATOLOGIE  

V uplynulých dnech se vrátila skupina učitelů, zastupujících fakulty lékařskou, informatiky, přírodních věd a konečně i fakulty sociálních studií  Masarykovy univerzity  ze III. světového kongresu o informační patologii. Rád bych naši akademickou veřejnost informoval o jejím průběhu a hlavních myšlenkách. Kongres se konal v pohostinném prostředí Vanderbergovy základny v Antarktidě. Volbu pro nás exotického místo konání kongresu není  třeba vysvětlovat, kongresy se již tradičně konají v informačně čistém prostředí. Jako příklad péče, věnované čistotě prostředí je možno uvést neobvyklou skutečnost, že například spojení na Internet je umístěno mimo hlavní  budovu odděleně, v budce podobající se meteorologické a veškeré spojení se světem, zejména odborné tiskoviny, jsou omezeny a kontrolovány.  Jako perlička může posloužit, že badatelé si je musí osobně pešky z přístavu přinést, což se týkalo i nás. Kongresu se zúčastnily světové špičky nového oboru z 15 zemí a součástí byla i prohlídka laboratoří pro kultivaci viruletních informací a výzkum ochrany proti nim. Podmínkou účasti byla informační zdrženlivost až úzkostlivá čistota účastníků, což bylo třeba v přihlášce prokázat. Program kongresu byl uspořádán do tří navazujících sekcí.  

Hlavní referát v první sekci přednesla anglická informační dietetoložka prof. W.A. Lowfatová z University of  Oldcastle. Její příspěvek, i navazující koreferáty a diskuze, se dají zjednodušeně prezentovat na metafoře s jídlem. Prof.Lowfatová  tuto metaforu rozvinula a ukázala, jak od dětství jsme celý život pečlivě vedeni k tomu, abychom se dokázali intuitivně bránit přejedení, volili pestrou skladbu různých druhů potravin, uměli se rovněž bránit proti  jejich nedostatku i dočasným módním vlnám jednostranností. Zatímco v oblasti  materiální, tedy v případě skutečných potravin, je nácvik vhodných vzorců chování  součástí  socializace dítěte a posléze jsou tyto vzorce součástí  přepisu kultury mezi generacemi dospělých jedinců, v případě informací tyto vzorce přijímání a zacházení s informacemi máme vyvinuty jen rudimentárně a pomocí k tomu zvláště určených společenských institucí (např. .školství). V tomto případě však nejde o zkušenost zabudovanou do intuice, ale o čistě analytickou kognici, tedy jednostranný a v informačním věku nedostatečný mód kognice. Prof. L.K.Wrappaper z University of  Ellenós rozvedl metaforu dále a na příkladech doložil, jak balení potravin,  ale i balení informací souvisí s péčí o uchovávání jejich kvality, se spotřebitelským dávkováním, uchováváním i distribucí a koneckonců komerčním uplatněním na trhu a jejich konečnou spotřebou.  Zajímavá byla rozprava o vlivu historických tradic jednotlivých kultur i přílivových vln informací v průběhu času. 

Druhou sekci řídil specialista na informační medicínu prof. G.F Doctoroff, v současné době působící na univerzitě v Hóká Idó.  Dominantním tématem jeho vystoupení byla informační epidemiologie, identifikace center a způsoby šíření informačních nákaz. Poukázal zejména na pandemický efekt globálních sítí jako jsou Internet a WWW a zabýval se i vlivem forem šířených informací, verbální a obrazové, na jejich příjemce. Klíčovým tématem, o kterém nebylo dosaženo shody, se stala definice kvality informací a kriterií pro její  posuzování. V této souvislosti  však příspěvky přesáhly do oblasti metodologie vědy a filozofie a soustředily se především na použitelnost koherenční a  korespondenční teorie pravdy a otázka zůstala otevřena, jako dlouhodobý problém spíše základního výzkumu. Jednotliví referenti charakterizovali na příkladech svých oborů nebezpečí zejména přívalu nových informací a způsoby  identifikace pochybných a v důsledku toho nebezpečných informací, ochrany proti nim aktivací vlastních informačních „protilátek“, případně možností očkování.  
  

Řada referátů přednesla případové studie o nových nosologických jednotkách: 
 informační abulii,  iluzi informovanosti z pouhého hromadění informací, informačních avitaminózách, informačním „vyhladovění“ (informačních kurdějích) a o celkem běžném jevu produkci inkompatibilních informací v podobě nezobecnitelných teorií jednotlivých oborů. 
Specialisté na informační sociální medicínu a informační sociologové hovořili o rizikových skupinách populace, metodách posilování odolnosti (selektivita, výcvik v preventivní relativizaci informací, kontrola kompatibility s průměrným názorem a stanovování směrodatných odchylek od středního názoru, indikace příznaků vzniku a zejména prevence vědeckých revolucí). Další příspěvky se zabývaly  prostředky posilujícími trávení informací (zejména zavádění informačních digestiv v knihovnách fakult a při výuce některých obzvláště náročných předmětů), střediscích první pomoci (výplachy, aninformační terapie). Zřejmě  převládá názor, že symptomatická léčba  je mnohem dostupnější než léčba příčinná. Přirozeně, některé skupiny obyvatelstva se spontánně brání informačním nákazám tím, že je sice nevybíravě „spásají“ (například tzv.“grazing“ televizních kanálů) a domnívají se, že jim na vědomé úrovni nepřipisují žádný význam (zdánlivě vnímané okamžitě zapomínají). Jak bylo výzkumně prokázáno, účinky v podvědomí organizmu se však kumulují. V sumě pak dochází k růstu proporce patologických informací v celku všech fenotypových informací a (překvapivě)  na jejich přeměnu na genotypové informace. Tímto způsobem dochází k dalšímu zhoršování kvality genofondu populace - tentokrát ovšem čistě nebiologickými informacemi. Prognostické výhledy do informačního věku jsou ovšem hrozivé. Někteří vizionáři hovoří o informačním zhroucení geo-ekologického systému, protože jeho informačně samočistící mechanizmy budou v důsledku souběhu zatěžujících činitelů brzy vyčerpány. Další referující však poukazovali na povzbudivou skutečnost, kterou podle nich představují nově vznikající informační hřbitovy v podobě Internetu. Osamocený ovšem zůstal názor prof. A.B. Coolera, z University of Calex, který vypočítával přínos informačního zahušťování noosféry ke globálnímu oteplování (skleníkovému efektu) a výpočet se snažil doložit experimenty s frekvencí  výskytu tvorby smogu nad jejich univerzitou před konci semestrů (zejména zkoušková období). 

Prezentován byl rovněž projekt  výzkumného programu, jehož cílem je „rating“ vědeckých oborů podle potenciálního nebezpečí, jež informace,tvořící teorie daného oboru, představují  pro  mentální zdraví jeho studentů a ovšem teoretiků a badatelů. Bylo totiž zjištěno, že mezi lokální ohniska informačních nákaz patří především univerzity a to zejména v současné době, kdy kmeny (také škodlivých) informací  rychle metamorfózují v průběhu času a jejich identifikace i geneze v dané kultuře je obtížná. Je ovšem zřejmé, že tento záměr narazí na řadu úskalí v případech, kdy nositelé těchto informačních nákaz se osobně rovněž rychle mění. Zde byl dotčen problém stability informací a samočistící schopnosti informačních systémů  v důsledku rychlého „poločasu rozpadu“ některých druhů informací.  

Rozvíjena byla dále metafora práce s informacemi jako s radioaktivním (či jinak zdraví škodlivým) materiálem. Součástí  programu této sekce byla návštěva skvěle vybavené laboratoře základny, kde jsme shlédli práci  s informacemi za použití informační digestoře,  neutralizaci a recyklování separovaných  informací, které mohou být vůči noosféře škodlivé.  Vyzkoušeli jsme rovněž osobní ochranné pomůcky. Naše referáty prodělaly kontrolu informačním dozimetrem a v drtivé většině vykazovaly uspokojivě nízké hodnoty. 

(Nemohu si odpustit osobní poznámku. V důsledku zákroku  rádobyvědce prof. von Grafenberga, prosazujícího názor, že kvalitní informace musí být „idiotensicher und trottelfest“  bylo doporučeno, aby můj referát o informační parazitologii ve vědě, který označil těžko přeložitelným a pseudovědeckým označením „informationdurchscheiss“,  nebyl vůbec přednesen!).  

Prof. Analphabet,  zastupující Světovou federaci knihoven, promítl zajímavý videozáznam o práci Informačně virové banky, kde v sekci sociologie informace kultivují vzorky zvláště virulentních informací, působících zejména v komplexech zvaných ideologie. V sekci individuálně-psychologických informací  kultivují vzorky informačních souborů některých výjimečných jedinců, které se však shodou okolností hromadně nerozšířily  (tzv.informační spóry nebo informační bomby) a své tvůrce přežily v kompaktním, inertním stavu a představují tak potenciální nebezpečí pro budoucí generace.  Práce s informačními materiály  tohoto druhu probíhají za přísných podmínek izolace, protože jejich účinky mohou být stejně zhoubné, jako zbraně hromadného ničení. Intenzivně se pracuje  na tvorbě metod jejich identifikace uvnitř  zdravých informačních systémů a tvorbě metod jejich bezpečné likvidace. Prozatímním řešením je vyhledávání informačně inertních jedinců pro tyto práce, ideálním řešením  patrně bude robotizace. Mezi nejobtížnější případy patří ty, kdy dochází k metastázím jader patologických informací  a není zřejmé, zda jde o zdravý či napadený systém. V okamžiku, kdy se smysluplnost a kvalita celého systému zjevně zhroutí, je ovšem již pozdě. 

Třetí sekci tvořili kybernetici a psychologové. Hlavní referující a moderátor, prof. Toa  s námi vůbec nehovořil. Demonstroval na sobě hlavní ideu této sekce, totiž skutečnosti, že  člověk funguje jako  autopoietický systém. Ten, jak je známo, nejen že podněty - informace z prostředí přijímá, ale sám si je v sobě aktivně vytváří v nekonečném množství. V patologických případech se však ve svých vlastních informacích „zakukluje“ (vytváří si početné vlastní zpětnovazebné smyčky) a přestává komunikovat se sobě nepodobnými druhy lidí, v některých případech se všemi  (tzv. sociální zimní spánek až sociálně-informační smrt, v  případech introvertních jedinců pak řetězové autogenerování informací, přehřátí a  informační imploze). Někteří odborníci poukazovali na souvislost tohoto jevu s pracemi populárního prof. Parkinsona v oboru organizací. Jiní, experti na neverbální komunikaci, poukazovali na to, že i mlčenlivý prof.Toa byl rovněž informačně nebezpečný, protože byť nepoužíval slov, nakazil nás dynamičností  až rozervaností výrazu své tváře, prozrazující jeho bohatý vnitřní život. Přestože jsme se tedy v této sekci nic nového nedozvěděli, účast v ní nám pomohla k přestrukturování našich vlastních informací.  

Závěrem je třeba dodat, že objemný sborník referátů z konference nebyl z preventivních, ale i ze zcela praktických důvodů (nikomu se nechtěl tak daleko nosit) vydán. 

Odbornou veřejnost můžeme v této souvislosti potěšit konstatováním, že díky dobré spolupráci vedení zmíněných fakult byla již zpracována koncepce a  studijní plán  nového mezifakultního studia  oboru informační patologie pro doktorandy a očekáváme jeho brzké zavedení. 

Jednání o této věci dosud probíhají. 

24.2.  1998
doc.Lubomír Kostroň
Katedra psychologie FSS