|
NOVÝ
STUDIJNÍ OBOR NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ
V BRNĚ -
INFORMAČNÍ PATOLOGIE
V
uplynulých dnech se vrátila skupina učitelů, zastupujících fakulty lékařskou,
informatiky, přírodních věd a konečně i fakulty sociálních studií
Masarykovy univerzity ze III. světového kongresu o informační patologii.
Rád bych naši akademickou veřejnost informoval o jejím průběhu a hlavních
myšlenkách. Kongres se konal v pohostinném prostředí Vanderbergovy základny
v Antarktidě. Volbu pro nás exotického místo konání kongresu není
třeba vysvětlovat, kongresy se již tradičně konají v informačně čistém
prostředí. Jako příklad péče, věnované čistotě prostředí je možno uvést
neobvyklou skutečnost, že například spojení na Internet je umístěno mimo
hlavní budovu odděleně, v budce podobající se meteorologické a veškeré
spojení se světem, zejména odborné tiskoviny, jsou omezeny a kontrolovány.
Jako perlička může posloužit, že badatelé si je musí osobně pešky z přístavu
přinést, což se týkalo i nás. Kongresu se zúčastnily světové špičky nového
oboru z 15 zemí a součástí byla i prohlídka laboratoří pro kultivaci viruletních
informací a výzkum ochrany proti nim. Podmínkou účasti byla informační
zdrženlivost až úzkostlivá čistota účastníků, což bylo třeba v přihlášce
prokázat. Program kongresu byl uspořádán do tří navazujících sekcí.
Hlavní
referát v první sekci přednesla anglická informační dietetoložka prof.
W.A. Lowfatová z University of Oldcastle. Její příspěvek, i navazující
koreferáty a diskuze, se dají zjednodušeně prezentovat na metafoře s jídlem.
Prof.Lowfatová tuto metaforu rozvinula a ukázala, jak od dětství
jsme celý život pečlivě vedeni k tomu, abychom se dokázali intuitivně bránit
přejedení, volili pestrou skladbu různých druhů potravin, uměli se rovněž
bránit proti jejich nedostatku i dočasným módním vlnám jednostranností.
Zatímco v oblasti materiální, tedy v případě skutečných potravin,
je nácvik vhodných vzorců chování součástí socializace dítěte
a posléze jsou tyto vzorce součástí přepisu kultury mezi generacemi
dospělých jedinců, v případě informací tyto vzorce přijímání a zacházení
s informacemi máme vyvinuty jen rudimentárně a pomocí k tomu zvláště určených
společenských institucí (např. .školství). V tomto případě však nejde o
zkušenost zabudovanou do intuice, ale o čistě analytickou kognici, tedy
jednostranný a v informačním věku nedostatečný mód kognice. Prof. L.K.Wrappaper
z University of Ellenós rozvedl metaforu dále a na příkladech doložil,
jak balení potravin, ale i balení informací souvisí s péčí o uchovávání
jejich kvality, se spotřebitelským dávkováním, uchováváním i distribucí
a koneckonců komerčním uplatněním na trhu a jejich konečnou spotřebou.
Zajímavá byla rozprava o vlivu historických tradic jednotlivých kultur
i přílivových vln informací v průběhu času.
Druhou
sekci řídil specialista na informační medicínu prof. G.F Doctoroff, v současné
době působící na univerzitě v Hóká Idó. Dominantním tématem jeho
vystoupení byla informační epidemiologie, identifikace center a způsoby
šíření informačních nákaz. Poukázal zejména na pandemický efekt globálních
sítí jako jsou Internet a WWW a zabýval se i vlivem forem šířených informací,
verbální a obrazové, na jejich příjemce. Klíčovým tématem, o kterém nebylo
dosaženo shody, se stala definice kvality informací a kriterií pro její
posuzování. V této souvislosti však příspěvky přesáhly do oblasti
metodologie vědy a filozofie a soustředily se především na použitelnost
koherenční a korespondenční teorie pravdy a otázka zůstala otevřena,
jako dlouhodobý problém spíše základního výzkumu. Jednotliví referenti
charakterizovali na příkladech svých oborů nebezpečí zejména přívalu nových
informací a způsoby identifikace pochybných a v důsledku toho nebezpečných
informací, ochrany proti nim aktivací vlastních informačních „protilátek“,
případně možností očkování.
Řada
referátů přednesla případové studie o nových nosologických jednotkách:
informační abulii, iluzi
informovanosti z pouhého hromadění informací, informačních avitaminózách,
informačním „vyhladovění“ (informačních kurdějích) a o celkem běžném jevu
produkci inkompatibilních informací v podobě nezobecnitelných teorií jednotlivých
oborů.
Specialisté na informační sociální
medicínu a informační sociologové hovořili o rizikových skupinách populace,
metodách posilování odolnosti (selektivita, výcvik v preventivní relativizaci
informací, kontrola kompatibility s průměrným názorem a stanovování směrodatných
odchylek od středního názoru, indikace příznaků vzniku a zejména prevence
vědeckých revolucí). Další příspěvky se zabývaly prostředky posilujícími
trávení informací (zejména zavádění informačních digestiv v knihovnách
fakult a při výuce některých obzvláště náročných předmětů), střediscích
první pomoci (výplachy, aninformační terapie). Zřejmě převládá názor,
že symptomatická léčba je mnohem dostupnější než léčba příčinná.
Přirozeně, některé skupiny obyvatelstva se spontánně brání informačním
nákazám tím, že je sice nevybíravě „spásají“ (například tzv.“grazing“ televizních
kanálů) a domnívají se, že jim na vědomé úrovni nepřipisují žádný význam
(zdánlivě vnímané okamžitě zapomínají). Jak bylo výzkumně prokázáno, účinky
v podvědomí organizmu se však kumulují. V sumě pak dochází k růstu proporce
patologických informací v celku všech fenotypových informací a (překvapivě)
na jejich přeměnu na genotypové informace. Tímto způsobem dochází k dalšímu
zhoršování kvality genofondu populace - tentokrát ovšem čistě nebiologickými
informacemi. Prognostické výhledy do informačního věku jsou ovšem hrozivé.
Někteří vizionáři hovoří o informačním zhroucení geo-ekologického systému,
protože jeho informačně samočistící mechanizmy budou v důsledku souběhu
zatěžujících činitelů brzy vyčerpány. Další referující však poukazovali
na povzbudivou skutečnost, kterou podle nich představují nově vznikající
informační hřbitovy v podobě Internetu. Osamocený ovšem zůstal názor prof.
A.B. Coolera, z University of Calex, který vypočítával přínos informačního
zahušťování noosféry ke globálnímu oteplování (skleníkovému efektu) a výpočet
se snažil doložit experimenty s frekvencí výskytu tvorby smogu nad
jejich univerzitou před konci semestrů (zejména zkoušková období).
Prezentován
byl rovněž projekt výzkumného programu, jehož cílem je „rating“ vědeckých
oborů podle potenciálního nebezpečí, jež informace,tvořící teorie daného
oboru, představují pro mentální zdraví jeho studentů a ovšem
teoretiků a badatelů. Bylo totiž zjištěno, že mezi lokální ohniska informačních
nákaz patří především univerzity a to zejména v současné době, kdy kmeny
(také škodlivých) informací rychle metamorfózují v průběhu času a
jejich identifikace i geneze v dané kultuře je obtížná. Je ovšem zřejmé,
že tento záměr narazí na řadu úskalí v případech, kdy nositelé těchto informačních
nákaz se osobně rovněž rychle mění. Zde byl dotčen problém stability informací
a samočistící schopnosti informačních systémů v důsledku rychlého
„poločasu rozpadu“ některých druhů informací.
Rozvíjena
byla dále metafora práce s informacemi jako s radioaktivním (či jinak zdraví
škodlivým) materiálem. Součástí programu této sekce byla návštěva
skvěle vybavené laboratoře základny, kde jsme shlédli práci s informacemi
za použití informační digestoře, neutralizaci a recyklování separovaných
informací, které mohou být vůči noosféře škodlivé. Vyzkoušeli jsme
rovněž osobní ochranné pomůcky. Naše referáty prodělaly kontrolu informačním
dozimetrem a v drtivé většině vykazovaly uspokojivě nízké hodnoty.
(Nemohu
si odpustit osobní poznámku. V důsledku zákroku rádobyvědce prof.
von Grafenberga, prosazujícího názor, že kvalitní informace musí být „idiotensicher
und trottelfest“ bylo doporučeno, aby můj referát o informační parazitologii
ve vědě, který označil těžko přeložitelným a pseudovědeckým označením „informationdurchscheiss“,
nebyl vůbec přednesen!).
Prof.
Analphabet, zastupující Světovou federaci knihoven, promítl zajímavý
videozáznam o práci Informačně virové banky, kde v sekci sociologie informace
kultivují vzorky zvláště virulentních informací, působících zejména v komplexech
zvaných ideologie. V sekci individuálně-psychologických informací
kultivují vzorky informačních souborů některých výjimečných jedinců, které
se však shodou okolností hromadně nerozšířily (tzv.informační spóry
nebo informační bomby) a své tvůrce přežily v kompaktním, inertním stavu
a představují tak potenciální nebezpečí pro budoucí generace. Práce
s informačními materiály tohoto druhu probíhají za přísných podmínek
izolace, protože jejich účinky mohou být stejně zhoubné, jako zbraně hromadného
ničení. Intenzivně se pracuje na tvorbě metod jejich identifikace
uvnitř zdravých informačních systémů a tvorbě metod jejich bezpečné
likvidace. Prozatímním řešením je vyhledávání informačně inertních jedinců
pro tyto práce, ideálním řešením patrně bude robotizace. Mezi nejobtížnější
případy patří ty, kdy dochází k metastázím jader patologických informací
a není zřejmé, zda jde o zdravý či napadený systém. V okamžiku, kdy se
smysluplnost a kvalita celého systému zjevně zhroutí, je ovšem již pozdě.
Třetí
sekci tvořili kybernetici a psychologové. Hlavní referující a moderátor,
prof. Toa s námi vůbec nehovořil. Demonstroval na sobě hlavní ideu
této sekce, totiž skutečnosti, že člověk funguje jako autopoietický
systém. Ten, jak je známo, nejen že podněty - informace z prostředí přijímá,
ale sám si je v sobě aktivně vytváří v nekonečném množství. V patologických
případech se však ve svých vlastních informacích „zakukluje“ (vytváří si
početné vlastní zpětnovazebné smyčky) a přestává komunikovat se sobě nepodobnými
druhy lidí, v některých případech se všemi (tzv. sociální zimní spánek
až sociálně-informační smrt, v případech introvertních jedinců pak
řetězové autogenerování informací, přehřátí a informační imploze).
Někteří odborníci poukazovali na souvislost tohoto jevu s pracemi populárního
prof. Parkinsona v oboru organizací. Jiní, experti na neverbální komunikaci,
poukazovali na to, že i mlčenlivý prof.Toa byl rovněž informačně nebezpečný,
protože byť nepoužíval slov, nakazil nás dynamičností až rozervaností
výrazu své tváře, prozrazující jeho bohatý vnitřní život. Přestože jsme
se tedy v této sekci nic nového nedozvěděli, účast v ní nám pomohla k přestrukturování
našich vlastních informací.
Závěrem
je třeba dodat, že objemný sborník referátů z konference nebyl z preventivních,
ale i ze zcela praktických důvodů (nikomu se nechtěl tak daleko nosit)
vydán.
Odbornou
veřejnost můžeme v této souvislosti potěšit konstatováním, že díky dobré
spolupráci vedení zmíněných fakult byla již zpracována koncepce a
studijní plán nového mezifakultního studia oboru informační
patologie pro doktorandy a očekáváme jeho brzké zavedení.
Jednání
o této věci dosud probíhají.
24.2. 1998
doc.Lubomír Kostroň
Katedra psychologie
FSS
|
|